Něžný barbar

Bohumil Hrabal

Po hodně dlouhé době jsem sáhnul po knize od českého autora. Vybral jsem si Něžného barbara od Bohumila Hrabala, tedy po pravdě, ona si vybrala mě. Uklízeli jsme u rodičů na půdě a našli jsme zalepenou krabici a v ní byla spousta knih a mimo jiné právě Něžný barbar a jak jsem tu knihu uviděl, tak jsem se rozhodl, že ano to si přečtu.

Musím být upřímný, Hrabala znám jen z filmů, ale jeho knihy jsem nikdy nečetl, ale to jsem napravil právě nyní a již se chystám, že si přečtu i jiná díla Bohumila Hrabala.

Co bych tak napsal ke knize, je to vlastně vzpomínání na výtvarníka Vladimíra Boudného (1924-1968) autor nám vypráví příhody, které společně zažili, zároveň se dozvíte i něco o Praze v padesátých letech a tehdejším životě. Mně tedy chvíli trvalo, než jsem si zvykl na styl, jakým je kniha napsaná, ale v každém případě já tuto knihu doporučuji a rozhodně se těším na další knihy B. Hrabala.

Četl jsem knihu, kterou vydalo nakladatelství ODEON v roce 1990 a text tohoto vydání, vychází ze strojopisu datovaného „Podzim 1973“.

Divadlo krutosti

Terry Pratchett

Rozhodl jsem se dát si čtenářské předsevzetí, že si postupně přečtu všechny díly ze série Zeměplocha. Já už jsem četl hodně příběhů z této série a moc jsem se u nich bavil a hodně smál. Já jsem si doslova zamiloval obyvatele Zeměplochy, hlavně čarodějky a SMRTĚ.

První povídka, Moře a malé rybky, je o mých oblíbených čarodějkách a o tom jak se Bábi Zlopočasná stane milou a hodnou čarodějkou? Vtipné čtení, nevím, co bych dodal víc, protože Stařenka Ogová a Bábi Zlopočasná jsou hodně dobré.

Celkem najdete v knize dvanáct povídek a mezi mé nejoblíbenější patří výše zmíněná a dále Trollí most, Kšeft v Hádesu a Gramofony noci.

K této knížce se vracím téměř pravidelně, protože si občas potřebuji přečíst milé čtení a přesně taková je celá sbírka povídek Divadlo krutosti, i když název moc mile nezní.

 

Knihu vydalo nakladatelství TALPRESS v roce 2004.

 

 

Sběratel kostí

Jeffery Deaver

 

Po romantické knize, jsem potřeboval trochu napětí a zvolil jsem knihu Sběratel kostí. Je to starší kniha, první vydání u nás bylo v roce 1997, dlouho jsem po této knize pokukoval, ale vždycky se našla nějaká jiná detektivka, která zvítězila. Nedávno jsem mluvil s kamarádkou a ptal jsem se, co čte a začala vyprávět, že má super detektivku, kterou četla jedním dechem a že se i hodně bála a že je to i zfilmované a že si mám rozhodně přečíst Sběratele kostí. A já se rozhodl, že do toho jdu také. Knihu jsem si pořídil a s chutí jsem se do ní pustil.

Jedná se o první příběh ochrnutého detektiva Lincolna Rhyma a mladé policistky Amélie Sachsové, oba řeší zapeklitý a brutální případ sériového vraha, který řádí v historické části New Yorku. Když jsem začal číst, tak jsem očekával velmi morbidní popisy vraždění (tak kamarádka se bála) a bylo to v pohodě, ale i já jsem se ve finále bál a to o oběti, které si vrah vybral a o to, jestli je Lincoln s Amélií zachrání, vrah si totiž s detektivem a jeho asistentkou trochu hraje… Samozřejmě vám nebudu říkat kdo je vrah, ale bylo to překvapení, i když pár okamžiků v knize bylo předvídatelných a tak trochu klišé, ale i přes to jsem byl z knihy nadšený a těším se na čtení další knihy od J. Deavera.

 

Knihu jsem četl elektronicky, ale všiml jsem si, že nakladatelství Domino, začala znovu vydávat sérii detektivek s Lincolnem Rhymou. Takže v pohodě zajděte na nákupy do nejbližšího knihkupectví, protože Sběratel kostí za to stojí.

PS: film je ztráta času.

Poslední dopis od tvé lásky

Jojo Moyesová

Poslední dopis od tvé lásky

Tuto knihu jsem si chtěl přečíst, protože jsem od Jojo Moyesové četl, asi jako všichni, román Než jsem tě poznala. To byl silný příběh, zajímavé postavy, zajímavé téma, byla to kniha, kterou jsem dočetl velmi rychle. A tak jsem si chtěl přečíst další román od Moyesové. Volba padla na Poslední dopis od tvé lásky a s chutí jsem se začetl a četl jsem a četl jsem a najednou jsem zjistil, že se trochu nudím. Příběh má několik rovin, posouvá se v čase, postavy jsou sympatické, je to lásce, nevěře, ale…

Jednou z hlavních postav je mladá novinářka Ellie, která pracuje pro významné noviny. Ellie najde nečekaně v archivu milostný dopis, který tam leží zhruba čtyřicet let. Protože zrovna potřebuje napsat nový článek, rozhodne se trochu pátrat. Děj se náhle přesune do roku 1960 a seznámíme se s druhou hlavní postavou Jennifer. Potkáváme ji v okamžiku, kdy leží v nemocnici po autonehodě a nic si nepamatuje. Po návratu domů si pomalu začíná vzpomínat, pomůžou jí k tomu také milostné dopisy, které v domě nachází a které jsou určené pro ni. Pomalu se Jennifer vrací paměť a začíná si vzpomínat, že v manželství není spokojená a že má milence. A pak už jste svědky potkávání se, míjení, odloučení a návratu do současnosti. Jennifer a Ellie mají tak trochu podobný příběh, protože Ellie má poměr s ženatým mužem. Více prozrazovat samozřejmě nebudu.

Přátelé, přemýšlím jak se mám k této knize vyjádřit. Je to zajímavý námět, ale dle mého soudu, to měla autorka výrazně zkrátit. To se tak moc vleče, já jsem narovinu některé odstavce přeskakoval, protože se tam nic nedělo a retardovalo to celý příběh. Na druhou stranu jsem to dočetl a to kvůli zvědavosti, jak to tedy dopadne. Pokud máte rádi romantické příběhy a nevadí vám, že to neodsýpá, tak si knihu určitě přečtěte. Pokud máte raději větší spád a akci, pak šáhněte po jiné knize.

Knihu vydalo nakladatelství Ikar.

První příspěvěk a rovnou moje knižní lásky.

Po dlouhém zvažování a rozmýšlení, jsem usoudil, že si založím knižní blog. Co mě k tomu vedlo? Já už jeden blog mám, miluji operu, a proto vznikl blog Alibaba má rád operu. Druhou mojí láskou jsou knížky a proto je tu Alibaba má rád knihy! Občas mám potřebu si o knihách s někým povídat a s někým je hodnotit a vzájemně si doporučovat, tak proč to všechno nedělat na blogu. No a v neposlední řadě byla impulsem moje dobrá kamarádka, která má také moc ráda knihy a věřím, že se stane i přispěvatelkou na mém blogu.

Myslím, že první příspěvek by měl být takový všeobecný a né moc dlouhý a né moc nudný…

Tak tedy, moje knižní lásky.

Jo moment, knižní lásky, to by mohla být samostatná rubrika, ve které vás postupně seznámím s čtivem dávno přečteným a mnou milovaným. To se hodí, protože nečtu zase tak rychle jako někteří jiní blogeři a jůtůbeři, kteří mají snad co dva dny přečtenou knihu. Abyste dlouho nečekali na další informace o nově přečtené knize, postupně vám doporučím některé knihy, které už mám přečtené delší dobu, stále se k nim vracím a v knihovně mají čestné místo a nikomu je nepůjčuji.

Khaled Hosseini

Lovec draků

K této knize můžu říct jen jediné. Přečtěte si ji. Přemýšlím co říct více a myslím, že moje pocity z této knihy maximálně vystihuje hláška, kterou používá moje pubertální neteř „To mě rozšlehalo na molekuly“, ano i mě tato kniha „rozšlehala“. Je to strhující drama, které se odehrává v Afghánistánu a do jisté míry je to životopis autora knihy. Příběh vypráví o životě chlapce Amíra, který zažívá jeden osudový zvrat za druhým. Čtenář se seznámí s životem v afghánské monarchii těsně před jejím rozpadem, následně si projde peklem válečné okupace, útěkem, emigrací… Já to přečetl v průběhu jednoho dne a noci a tento příběh mám v hlavě usazený natolik, že i po mnoha měsících od přečtení, se mně sem tam vybaví některá část z knihy a jsem znovu „rozšlehaný“, tak je to silný příběh.

Jó je to také zfilmované, ale film jsem neviděl a ani vidět nechci, protože ta kniha mě tak moc zasáhla, že bych to nezvládl vidět na plátně.

Nevím, zda se dá Lovec draků ještě koupit, ale v každém případě tuto knihu vydalo nakladatelství Rozmluvy v roce 2007.